Z KRAJE ZAPADLÝCH VLASTENCŮ
To teritorium se obvykle vymezuje jako protáhlý trojůhelník jehož vrcholy tvoří Paseky nad Jizerou, Sklenařice a Vysoké nad Jizerou.
V literárním povědomí, do kterého kraj přivedlo dílo Karla Václava Raise, je zejména obec Paseky. V Pasekách žil a působil někdejší učitelský mládenec Věnceslav Metelka, z jehož korespondence Rais při psaní Zapadlých vlastenců vycházel.
Malebná kopcovitá krajina, které od jižního pohledu dominují vrcholky Krkonoš a Jizerských hor se táhne dál, na východ od Pasek a na západ od Vysokého. Nedokázal bych říci, kde ta krása končí.
Důležitým faktem - ať už v době Metelkově nebo v době německého záboru území po Mnichovské dohodě - bylo české osídlení. Byl to jakýsi český poloostrov v převážně německé populaci.
Nepopsatelná krása téhle krajiny zasáhne v kteroukoliv roční dobu, buďsi to poprvé nebo potisící. Ať váš pohled upoutá nepravděpodobný profil Kotle (místní ho častěji nazývají Kokrháč) spojeného mělkým sedlem s Lysou horou, nebo - dál na sever - Kozí hřbety.
Kozí hřbety se mnou hrají svoji oblíbenou hru: dnes to vypadá, že jsou blízko a včera byly daleko, jednou se jejich rozbrázděné svahy usmívaji, jindy mračí, jednou jsou narůžovělé, jednou zas do šeda. Kombinací jsou tisíce a neopakují se.
Letošní zimu Krakonoš sněhem neškrblil. Když jsem sem před dvěma týdny přijel, prohrabával jsem se ke dveřím do chalupy půl druhé hodiny, k zásobě palivového dřeva ještě pak hodinu déle. Teď po dvou týdnech už není k čemu se prohrabávat - dřevo došlo. Ale mezitím tu byl pan elektrikář a spravil mi akumulačky, tak letos snad nezmrzneme.
Mrazy byly veliké. V noci kolem minus dvaceti, ve dne o nějakých pět stupňů tepleji. Zato modrá obloha a slunce jako na Floridě. Starý pán (já) denně došel na sjezdovku - tedy sjezdovčičku - párkrát si ji sjel, byl rád, že nespadl a že stále ještě patří mezi lyžaře, a zase šel domů.
Tento týden přestal vanout vítr že Sibiře a jde sem vzduch, který byl před tím nad Anglií nebo nad Skotskem. Teploty stouply, padá zase spousta sněhu, a fouká vichřice. Dnes ráno jsme byli západlí a zavátí. Vybral jsem sníh za dveřmi a na schůdkách ( schody stoupají od vchodových dveří k cestě - nyní zcela zaváté). Po hodině jsem se z okna v patře podíval ven ( okna v přízemí blokují laviny sněhu, který se sesul se střechy) a sníh byl zpátky v dolíku odkud jsem ho předtím tak pracně vyklízel.
Švagr, který má chalupu asi kilometr odsud, ráno vyjel autem do Prahy. Ale kus za vesnicí ho policajti vrátili: že silnice dál je zavátá a neprůjezdná.
Jídlo tu zatím máme, televize a internet fungují (klepu na dřevo). Tak si vychutnávame svou odříznutost.
No comments:
Post a Comment